Jsou dnešní žáci horší, než byli v minulosti?

• Tentokrát přinášíme rozhovor s Robertem Čapkem na téma motivace dnešních žáků.
• Dozvíte se praktické rady a příklady jak postupovat ve výuce.
• Robert Čapek je známý didaktik, psycholog a učitel, který se zabývá pedagogicko - psychologickými tématy.

Často ve školách slýcháme povzdechnutí, že dnešní žáci jsou horší, než tomu bývalo dříve. Co si o tom myslíte?

Robert Čapek: Nesouhlasím s tvrzením, že jsou dnešní žáci horší, než byli žáci v minulosti. I já jsem zaznamenal stížnosti některých učitelů, že žáci jsou horší, protože například méně čtou. Samozřejmě, že méně čtou. Moje generace četla v podstatě pořád, já sám ve školních letech třeba jednu knihu denně. Ale kdyby v naší době existovaly herní konzole, tak bych ani já tolik nečetl, protože bych hrál hry. Něco by mi to vzalo, něco zase dalo. Děti nejsou horší, jsou jenom jiné.

V čem jsou dnešní děti jiné?

Robert Čapek: Mají jiné dovednosti, například některé skvěle rozumějí IT. Učitel, který si stěžuje na jinakost dnešních žáků, by se raději měl zaměřit na svůj vlastní přístup k jejich vzdělávání a svoje pedagogické techniky, aby dokázal držet krok. To bude užitečnější.

Jak to myslíte?

Robert Čapek: Když dnes řekne češtinář, že děti musí číst Jiráska, protože je to základ, tak se pak nesmí divit, že děti toho Jiráska nečtou. Pokud ale vezme knížku, která se dnes v dané věkové kategorii opravdu čte, tak je mnohem větší šance, že ji děti číst budou. To znamená, že základ práce učitele je přizpůsobit se rytmu doby.

Co je tedy příčinnou těchto pocitů některých učitelů?

Robert Čapek: Nepochybně je to nižší motivace žáků, která ovlivňuje vzdělávací výsledky. Avšak motivace je především daná tím, co se děje ve třídě. Pokud učitel zvolí správné metody, aktivizující druhy práce a hodnotí podporujícím způsobem, nemusí se bát, že by žáci neměli motivaci.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Robert Čapek: Například ve výuce nebudu mluvit o Babičce Boženy Němcové, ale najdu moderní obsahy, na kterých žáci získají potřebné dovednosti. Třeba sérii „Hraničářův učeň“, například. U čtení s porozuměním žáci tedy dostanou text, který je bude bavit. Pro týmovou práci dostanou také úkol, který je bude zajímat. Motivaci je povinen učitel od žáků získávat, musí ji svou nabídkou ve třídě vyvolat. Jeho povinností je dát dětem nějakou vzdělávací příležitost, ale ta pro ně musí být zajímavá. Měla by je získat pro tu práci v dané hodině. Tak učitel pracuje i na vyšších cílech, jako je zájem o celý obor či předmět. Podstatné je, že učitel řídí to, co se děje ve třídě. Myslet si tedy, že děti nosí do školy motivaci v tašce je nesmysl. Učitel je ten, kdo musí posílit motivaci dětí. Na to má didaktiku, hodnocení, rovnou komunikaci, prostě základy dobrého klimatu ve třídě. Děti jsou jiné, proto by se měli i učitelé změnit. Motivace má však pořád stejné zákonitosti a ty má učitel využívat.

Co byste poradil učiteli, který má ve třídě nespolupracující žáky, kteří narušují výuku?

Robert Čapek: Samozřejmě jsou ve školách i žáci, kteří už ztratili zájem o vzdělání. Avšak zákonitosti dobrého klimatu ve třídě pracují ve prospěch učitele. V takovém případě je potřeba správně využít psychologické procesy, které můžou dobrou aktivitou vyvolat. Dobrá didaktika podporuje vhodné klima, které žáky strhává do hry neboli práce, což v nejlepším případě splývá.

Můžete procesy ve třídě blíže specifikovat?

Robert Čapek: Mluvím třeba o konformitě. Pokud učitel pouze vykládá nebo promítá nějakou nudnou prezentaci, tak je ve třídě nuda, převládá v ní apatie. Každý, kdo zvedne ruku v podstatě pracuje proti nastavenému klimatu té třídy, které není dobré. Takový žák je považován za šprta, protože normální je v této třídě nehlásit se. Takže je na žáky, kteří by i chtěli něco říct, vyvíjen tlak, aby nespolupracovali s učitelem. Zatímco když zadá učitel aktivitu, při které pracuje většina třídy, protože je to baví, tak konformní procesy pracují v jeho prospěch. Je velmi těžké držet si odstup a nespolupracovat ve skupině pěti spolužáků, kteří o něčem debatují, pracují, a navíc je to baví.

Co dělat v případě, že někdo vyrušuje ve výuce?

Robert Čapek: Když učitel během výkladu přestane mluvit a někoho napomíná, tak v ten okamžik končí práce ve třídě. Na toho, kdo dělá nespolupracující chování, je upřena pozornost celé třídy. Tento způsob řešení v podstatě posiluje nekázeň. Ten nespolupracující žák je za hrdinu. Když je někdo ze žáků s učitelem v rozepři, požívá respekt Robina Hooda. V klimaticky dobře spravované třídě to funguje přesně naopak. Kdo vyrušuje kazí hru. Pokud někdo v rámci skupinové práce nespolupracuje, má učitel prostor za ním jít a zjistit co se děje, aniž si toho zbytek třídy všimne. Učitel má v tomto případě řešit problém způsobem, kterým neposiluje toho, kdo narušuje výuku. Žákovi pak stačí domluvit, nebo jej třeba vtáhnout do hry speciálním úkolem přímo pro něj.

Jak to provést v praxi?

Robert Čapek: Ve výuce jsem dělal skupinovou práci na téma husitství. Jeden žák se přihlásil s tím, že mu tento úkol nesedí. Odpověděl jsem mu tedy, že mu dám jiný úkol, který bude speciálně pro něj. Měl popsat kým by byl rád v husitské době. V rámci tohoto řešení situace dostal individuální přístup s diferenciací obtížnosti. Zároveň získal novou motivaci, protože dostal něco extra od svého učitele. Navíc byl za splnění úkolu sám zodpovědný. Na tato řešení má učitel čas, pokud se ve třídě dějí dobré procesy a dobrá didaktika. Kdybych dělal v této hodině pouze výklad, tak na takovéto řešení nemám čas a žák by nezískal možnost se takto realizovat.

Důležitou součástí činnosti Roberta Čapka je postgraduální vzdělávání, zejména pedagogických pracovníků. Lektoruje semináře pro sborovny základních a středních škol a vzdělávací instituce. Zabývá se pedagogicko – psychologickými tématy, jeho kurzy se zaměřují na témata Alternativní výukové metody, Třídní klima, Hodnocení a sebehodnocení žáků, Odměny a tresty ve školní praxi, Vedení třídní schůzky a rozhovor s rodičem a další.

Přehled plánovaných kurzů DVPP Roberta Čapka a dalších lektorů pro podzim 2018 neleznete zde.